»

Úno 16

Osm rozšířených omylů o karate

Karate je dnes velmi populární bojové umění. Jak už to tak bývá, s postupem času se nejen mezi cvičenci, ale i veřejností zažívají informace, které mnohdy nemají svůj pravdivý podklad. Několik z nich se pokusím objasnit na následujících řádcích.

1. Karate je bezkontaktní sport, jako bojové umění nefunguje.

Ačkoliv je karate velmi rozšířené především díky své sportovní formě, původní (okinawské) karate je zaměřené na rozvoj fyzické kondice a nácvik bojové techniky především beze zbraně. Trénink zahrnuje celou řadu technik na delší vzdálenost (údery a kopy), ale také způsob boje na vzdálenost krátkou. Jedná se o nejrůznější druhy vychylování soupeře z rovnováhy, hody a strhy, tedy formu boje, která předpokládá souvislý kontakt se soupeřem.

2. Karate se soustředí na čistou techniku, ulice je plná špinavostí.

Karate původně vznikalo v místech (Čína, Okinawa) a v době, kdy skutečně často šlo o život. Sestavy kata a nácvik technik obsahuje všechny druhy útoků od úderů loktem, chytání za krk a útoky prsty na citlivá místa (oči, uši), až po páčení kloubů, včetně prstů.

3. Karatisté po úderu stahují ruku zpět k boku.

Při nácviku základních technik (tzv. kihon) se skutečně ruka stahuje k tělu. Jde o vyrovnání poměru sil mezi oběma rukama tak, aby karatista byl schopen udeřit co největší silou a rychlostí a při tom se nevyvedl z rovnováhy, neklopýtnul atd.

V kumite, tedy při zápase se ruce vždy drží před tělem a to jak před, tak i po úderu.

4. V karate se rozbíjí cihly, tašky a dřevěné desky.

Popularizace a modernizace karate s sebou přinesla nejrůznější druhy efektních představení. Okinawské karate se rozbíjení tašek nevěnuje, neboť k takovému představení je třeba nácvik techniky vhodné právě pro samotné přerážení, nikoliv techniky použitelné v boji.

5. Výkřik „kiai“ slouží k zastrašení soupeře.

Kiai má několik významů, zastrašování soupeře k nim však nepatří. Výkřik vždy znamená výdech a ten je pro silně provedenou techniku často nutný. Fyzickou námahou způsobené zrychlené dýchání, které neodpovídá pohybům cvičence se pomocí výkřiku vrací opět do rytmu, důležitého pro silnou techniku, tedy do vydechnutí při úderu. Výkřik samotný by měl být podepřený svalovou kontrakcí ve spodním břiše a podporovat tak jak stabilitu těla, tak sílu techniky. Pojmy kiai a kime (zpevnění těla při dopadu úderu/kopu atd.) spolu úzce souvisí. Kiai není nutno provádět velmi nahlas.

6. V karate se často používá úder malíkovou hranou.

Ačkoliv karate zná tuto techniku (šutóuči) a po řádném zpevnění úderové plochy je malíková hrana použitelná k útoku, nejčastější způsob útoku je klasický úder pěstí (seikenzuki).

7. Karate vyvinuli rolníci a používali jej proti samurajům.

Karate se vyvinulo postupným sloučením čínského kung-fu s původním okinawským způsobem boje a ani historici dnes nemají jasno, jak tento styl kdysi vypadal. Velmi pravděpodobně se jednalo o jakousi sloučeninu okinawského sumó (zápasu) a několika technik úderů a kopů (Te/Ti). V systematické bojové umění se Ti změnilo až sloučením s čínskými styly. Situace nižších vrstev na Okinawě však nebyla nijak utěšující ještě na začátku minulého století a rodiče často přímo zakazovali svým synům cvičení bojových umění. Se zvýšenou fyzickou aktivitou totiž rostla chuť k jídlu a to si nezaopatřené rodiny nemohly dovolit. Cvičení karate tak zůstávalo jen vyšším vrstvám a synům bohatých obchodníků (jakým byl například i zakladatel Gódžú-rjú karate, Mijagi Čódžun sensei).

Historky o nějakém systematickém využití karate proti Japonským okupantům na Okinawě jsou tak bohužel více romantickým přáním, než seriózní historií.

8. Jeden úder k vítězství

Pořekadlo „Ičigeki hissatsu“ (jeden úder jistá smrt) je pouze vyjádřením jakéhosi ideálu společného všem bojovým uměním. Je samozřejmě nejlepší ukončit boj pouze jedním perfektním úderem, šetřit tak sílu a snížit riziko vlastního zranění. Pro skutečný boj jsou však nezbytné kombinace úderů, kopů a dalších technik a na účinnost jediné rány nelze spoléhat. Už vůbec pak nelze na základě tohoto rčení upravovat boj kumite, případně samotnou techniku.

Jan Čech
Gódžú-rjú Budžucukan – Okinawa Dentó Karate