«

»

Dub 25

124. výročí narození senseie Miyagi Čódžuna, zakladatele Gódžú-rjú karate

Miyagi Čódžun sensei (1888-1953)

Miyagi Čódžun se narodil 25. dubna 1888 ve čtvrti Higašimači v Naha, hlavním městě Okinawy. Ve svých 14 letech se stává studentem známého okinawského mistra Higaonny Kanrjó a pod jeho vedením studuje bojové umění po 14 let, až do učitelovy smrti (v r. 1915). Mladý Miyagi se pro studium zcela nadchne a snaží se cvičit celý den, vždy ještě o něco více a tvrději, než jeho spolužáci. Díky své píli a talentu je nakonec přijat svým učitelem jako osobní student a je to právě Miyagi, kdo se stará o Higaonnu senseie v jeho posledních dnech. Když v roce 1915 Higaonna Kanrjó umírá, vydává se tehdy sedmadvacetiletý Miyagi do Číny, aby našel původní školu, ve které se jeho mistr učil. Po svém návratu kromě výuky svých přímých žáku trénuje Miyagi Čódžun také okinawskou policii a vyučuje karate i na dvou školách ve městě Naha.

Miyagi zasvětil studiu a výzkumu svého umění celý život. K osmi čínským kata, které se naučil od svého učitele vytvořil a přidal ještě dvě „přípravné“ kata Gekisai dai iči a Gekisai dai ni. Tyto dvě kata mají studenta připravit na složitější techniku, jsou přímočaré a cvičí se v poměrně rychlém tempu. Samotná technika v těchto dvou kata byla pak upravena tak, aby jí mohli cvičit i žáci na veřejných školách, neobsahuje tedy složité, ani příliš nebezpečné prvky, převážně se soustředí na posílení celého těla. Jako vrchol Gódžú-rjú karate se často označuje další Miyagiho dílo, kata Tenšó. Jako protějšek k velmi silové kata Sančin je Tenšó, ač založená na podobném principu, vláčnější a klade důraz na měkké pohyby. Podobně jako u Sančinu je vše provázeno maximální kontrakcí spodní části těla a hlubokým břišním dýcháním.

V roce 1930 bylo poprvé bojové umění z okinawského hlavního města Naha představeno v Japonsku na exhibici bojových umění pořádané při příležitosti počátku vlády císaře Šówa (Hirohito). Vystoupením na exhibici byl pověřen Miyagiho nejlepší žák Šinzato Džinan. V té době bylo na Okinawě obvyklé říkat bojovému umění jen „ti“ (ruka), případně „tódi“ (čínská ruka) a Šinzato tedy nedokázal přesně odpovědět, když byl tázán jak se jmenuje umění, které předvádí. Po svém návratu na Okinawu to sdělil Miyagimu a ten se po dlouhém rozvažování nakonec rozhodl pro název Gódžú-rjú, tedy tvrdý-měkký styl karate. Inspirován čínským textem Bubiši, vyňal znaky gó a džú z věty „Hó Gó Džú Don To“, neboli „způsob spočívá ve tvrdém a měkkém nádechu a výdechu“, kterou považoval za nejvíce vystihující. V roce 1933, kdy byl Miyagi pozván, aby učil karate na univerzitě v japonském Kjótu, byl pak styl Gódžú-rjú uznán jako bojové umění a registrován japonskou organizací Dai Nippon Butokukai.

Buši Miyagi Čódžun měl po dobu své působnosti mnoho žáků a do druhé světové války provozoval dódžó a veřejnou výuku. Po válce však na zcela zničené Okinawě nebyl nikdo, kdo by s karate pokračoval a tak Miyagi obnovuje výuku až po dlouhé pomlce. Do učení studenta nakonec příjimá Miyagi Aniči a později také Miyazato Eiiči, který později zakládá Džundókan. Miyagi Čódžun dlouho předpokládál, že dalším nositelem tradice Gódžú-rjú se po něm stane Šinzato Džinan. Ten však tragicky zemřel v průběhu války a Miyagimu nezbylo, než přijmout a zcela vyučit jiného studenta, kterému nakonec celý styl předal. Tímto studentem se nakonec stal právě Miyagi Aniči.

Miyagi Čódžun sensei zemřel 8. října 1953 zanechávjíc světu obrovské poselství v podobě komplexního bojového umění. Gódžú-rjú karate se rozšířílo z Okinawy do Japonska a nakonec do celého světa a časem vznikla i sportovní forma. Dodnes se více či méně inspirováni původním Miyagiho učením věnují tréninku tisíce lidí po celém světě.